Kdo je Dita

Jsem ženou,

která byla svou životní cestou

postupně vedena k tomu provázet ženy

k poznání sebe sama, vlastní hodnoty a síly,

která nás vede k vnitřní autoritě

a bezpodmínečné lásce pro všechny,

kteří cítí touhu svého odvážného srdce.

Můj příběh
aneb jak mě má zvědavost dovedla až k vlastní tvorbě.

Když se zamyslím nad tím, kým jsem dnes, určitě by to mohla vystihovat věta: „Živá společnost je ta, která tvoří. “ Tvořit pro mě znamená darovat kus sebe světu. Tvořit pro mě znamená brát si zpět od světa radost ze života. Je to tanec, živá voda, je to prastarý výměnný obchod, který existoval vždy, ještě mnohem dříve, než jsme si na sebe vymysleli peníze.

Miluji ty chvíle zastavení, kdy vezmu do ruky papír a barvy, pozoruji jejich vzájemné propojování a tvary a jen tak jsem. Sama se sebou, ve svém světě, kde je dovoleno vše, co si dovolím. Bez tlaku a omezení.

Nemám ráda pocit, kdy nám strach nedovolí se svobodně vyjádřit. Vytáhnout na světlo své neprojevené potenciály a dary. Pomáhám dětem i dospělým, aby tyto dary rozvíjeli a věřili v ně. Od roku 2015 vedu svůj výtvarný ateliér v Praze. O jeho aktvitách se dozvíš více zde www.atelierproradost.cz.

Hýčkám si a pěstuji své kreativní chvilky.

„Nenechávej klíče k vlastnímu štěstí v kapse někoho druhého.“

Vnímám své barvy jako spojence, jako kamarády, kteří k nám sestupují z vyšších světů, aby nám pomohly se rovzpomenout na svůj tvořivý aspekt v nás. Každá barva má určitou frekvenci, skrze kterou k nám promlouvá. A proto není náhoda, jaké jsou barvy v přírodě, které zvíře či která rostlina je zrovna přesně taková jaká je. Já sama jsem kdysi při studiu arteterapie zažila setkání s bytostí indigové barvy a nebylo to ani při meditaci, stalo se tak přímo uprostřed tvorby. Od tohoto setkání uběhlo už mnoho chvil, ale prohloubilo to ve mě úctu k barvám a víra v terapeutický účinek barev nahradilo poznání v to, že barvy jsou živé bytosti a jestli jsou barvy živé bytosti, pak vůbec veškerý svět je živý. Je tu pro nás.

Na začátku každé cesty je cesta sama. Narodila jsem se v 70´letech, tedy do doby, kdy studený odchov byl znakem vyspělé civilizace. Narodila jsem se mladým rodičům, kteří si ještě nestihli doodžít svůj sen o dospívání a už se na ně hrnula zodpovědnost, povinnosti a péče o dítě. Vytvořila jsem si tak v sobě jako dítě určitou neurózu a frustraci. Tento svůj blok či tvůrčí krizi, chceš-li, jsem si ze sebe sundavala pomalu a postupně. Přistupovala jsem k sobě s maximální jemností a citlivostí.